"Církev musí dýchat oběma svými plícemi! V prvním tisíciletí dějin křesťanství lze toto vyjádření použít především o vztazích mezi Byzancí a Římem. Od pokřtění Rusi dochází k jeho širšímu uplatnění: evangelizace se šiří do mnohem rozsáhlejších oblastí, a tak nyní tento obraz zahrnuje celou církev. Jestliže pak uvážíme, že spásný akt na březích Dněpru se udál v době, kdy církev na Východě a církev na Západě nebyla rozdělena, jasně pochopíme, že vizí plného společenství, které máme hledat, je jednota v legitimní různosti."
Encyklika Jana Pavla II. Ut unum sint II, 54.
